Historicky nejhorší výsledek florbalové repre mužů na MS
Občas se prostě nedaří.. Můžete se snažit jak chcete, ale nejde to.. Nevím, proč po každé nepovedené akci (ať jde o jakýkoli sport, dnes o florbal) se na Facebooku a v komentářích pod články množí statusy jako ‘tragické MS’, ‘tak to je konec/v prdeli/apod.’, ‘ostuda’.. Ani mi se nijak nelíbilo, co jsem viděl.. A s pár ROZUMNÝMA lidma jsem ochotný diskutovat o tom, co se dalo dělat jinak, jestli tam měl být ten či onen, atd.. Ale nedělal bych z toho takovou tragédii – chybělo toho hodně, mi osobně nejvíce souhra – ale hlavní bylo, že se prostě věci nesešly.. I to je sport.. A funguje to i naopak – jedete jako outsideři, věci se sejdou, všechno funguje jakoby samo a dojdete daleko.. Neúspěch: ano, tragédie: ne, pouze sport..
Je pravda, že někteří hráči měli až zbytečně silácké řeči, a možná i právě ty přispěly k rostoucí křeči na hřišti – že právě ti co nejvíc mluvili, se pak i nejvíc topili “v bažině”.. Johan to řekl dobře – ambice se soustředily na zisk medaile, a ne na výhru jako takovou (samozřejmě nevím jak to fungovalo uvnitř týmu, ale navenek v médiích to tak vypadalo)..
A v žádném případě netvrdím, že to byla smůla ty výsledky – určitě není smůla, když někteří hráči nejsou vidět vůbec, jiní hrajou jen stín toho co od nich vídáme jindy, a rychlostně to na hřišti chvilema vypadá jakoby se natáčela reklama na Redbull a soupeř byl ten, který dostal křídla.. Ale to je to – máš ideální podmínky a dobře složený tým – ale nesejde se ti forma, hráčům nefunguje chemie na hřišti, neproměníš ložené šance, nedokážeš zahrát co chceš a ani hrát svoji hru, natož ji vnutit soupeři..
Ale kolikrát se tohle už stalo? Někteří by si mohli vzpomenout třeba na Světový pohár v hokeji v roce 1996 (nebo tak nějak) – jak tehdy náš bezkonkurenční hvězdný tým z NHL kde se objevili v té době hráči považováni za jedny z nejlepších na světě jako Jágr, Ručínský, Holík, Petr Nedvěd nebo Martin Straka dostali sedmičku i od Němců?
To je krása sportu.. Někdy se ti daří a vše ti vychází, někdy to udřeš a ubojuješ, někdy nenaděláš nic a jsi pak za infantilního namachrovaného čůráka a nikomu nevysvětlíš, že jsi posledního půl roku intenzívně dřel a dával čas i prachy do toho, aby to během toho jednoho týdne zafungovalo..
Jasné je jen to, že přijdou změny, že se nám obmění zas trochu jak kádr tak nejspíš i herní projev – uvidíme, kdo tu repre dostane.. Ale snad se podobně jako u hokejistů tehdy v 90.letech i u nás po debaklu podaří naše malé florbalove Nagano 😉
Rozbor soupeře ala Radomír Mrázek
“Pověstný je i rozbor první pětky Storvrety očima vítkovického kouče Radomíra Mrázka před předloňským duelem na Poháru mistrů: Lempl, blbeček, dřevák, nemehlo, možná ten Kohonen trochu něco umí.”
— via Florbal.cz facebook
Kurz klasické masáže
V rámci sebevzdělávání jsem tento víkend absolvoval kurz klasické masáže, a krátké zhodnocení by bylo: absolutní spokojenost.
Neztrácíte čas přílišným okecáváním, ale učíte se praxí. Paní Vítková umí vše pěkně vysvětlit a ukázat. Před absolvováním jsem si říkal, co se asi tak člověk může naučit za jeden den – ale nyní můžu říct, že hodně. Školení je zaměřeno na masáž zad, šíje a nohou – což je řekl bych přesně to, co potřebujete “zpracovat” nejčastěji a vše si zkusíte prakticky 2-3x. Nemluvě o tom, že sami 2-3 masáže naopáčko dostanete. Mohu všem jen doporučit!
A další na řadě bude kineziotaping, těšte se.
Jaromír Jágr – můj individuální trénink
“Není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá! A i málo je víc než nic!”
Přijde mi, že z negativních reakcí se opakují hlavně dvě: “Jsme pracující/studující amatéři, nemůžem pak jít úplně hotoví na osmičku do práce/školy, a nemáme čas/peníze/jiné podmínky na to udělat si takový individuální trénink”. A druhý, z mého pohledu horší případ: “Až za to budu mít taky takový kačky jako bere on, tak …” Samozřejmě je i dost těch rozumných co pochopili základní myšlenku, zmíněnou v úvodu.
Nikdo neříká, že mají sportovci začít pořádat hony na haly a malé tělocvičny a dělat si denní individuální tréninky 🙂 Podstatné je to dělat “něco navíc”. Máme svých pár tréninků týdně – ať se jedná o jakýkoli sport či aktivitu – a ty má trenér nachystané pro celý tým. Ale každý ví o svých věcech na kterých potřebuje zapracovat. Kdy na nich pracuje?
A proč hned samostatný individuální trénink? Proč ne v menší skupince? Měsíc dva zpátky tady letělo video ze švédského Warbergu kde Tiitu, Svensson a dva další si dávají “individuál”. Znám dost lidí kteří ráno před prací vstanou a jdou si zaběhat nebo do fitka, ale ty s kterýma jsem si byl ráno “zastřílet” (v Brně na Hattricku nebo na Veterině to šlo) bych spočítal na jedné ruce.
Ale když se to vezme kolem a kolem proč vůbec hned hrotit halu. Jak bylo řečeno – není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá. Jestli to bude běhání, posilovna nebo pinkání si někde za barákem či na metru čtverečním u sebe doma v pokoji, je úplně jedno.. Zkrátka zatímco ostatní nic nedělají a odpočívají, vy se můžete zlepšovat.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody…
A nikdy není pozdě začít s čímkoli, všechno se dá změnit a přeučit, cokoli, ať vám je kolik je. Jen to chce často víc práce.
UPDATE 16.11.2012: Další video od Jaromíra Jágra..