“Není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá! A i málo je víc než nic!”
Přijde mi, že z negativních reakcí se opakují hlavně dvě: “Jsme pracující/studující amatéři, nemůžem pak jít úplně hotoví na osmičku do práce/školy, a nemáme čas/peníze/jiné podmínky na to udělat si takový individuální trénink”. A druhý, z mého pohledu horší případ: “Až za to budu mít taky takový kačky jako bere on, tak …” Samozřejmě je i dost těch rozumných co pochopili základní myšlenku, zmíněnou v úvodu.
Nikdo neříká, že mají sportovci začít pořádat hony na haly a malé tělocvičny a dělat si denní individuální tréninky 🙂 Podstatné je to dělat “něco navíc”. Máme svých pár tréninků týdně – ať se jedná o jakýkoli sport či aktivitu – a ty má trenér nachystané pro celý tým. Ale každý ví o svých věcech na kterých potřebuje zapracovat. Kdy na nich pracuje?
A proč hned samostatný individuální trénink? Proč ne v menší skupince? Měsíc dva zpátky tady letělo video ze švédského Warbergu kde Tiitu, Svensson a dva další si dávají “individuál”. Znám dost lidí kteří ráno před prací vstanou a jdou si zaběhat nebo do fitka, ale ty s kterýma jsem si byl ráno “zastřílet” (v Brně na Hattricku nebo na Veterině to šlo) bych spočítal na jedné ruce.
Ale když se to vezme kolem a kolem proč vůbec hned hrotit halu. Jak bylo řečeno – není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá. Jestli to bude běhání, posilovna nebo pinkání si někde za barákem či na metru čtverečním u sebe doma v pokoji, je úplně jedno.. Zkrátka zatímco ostatní nic nedělají a odpočívají, vy se můžete zlepšovat.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody…
A nikdy není pozdě začít s čímkoli, všechno se dá změnit a přeučit, cokoli, ať vám je kolik je. Jen to chce často víc práce.
UPDATE 16.11.2012: Další video od Jaromíra Jágra..