Můj pohled na věci kolem přestupu Terezy Urbánkové

Ach, kam jsme se to zase dostali? Z jistých důvodů jsem se před pár měsíci stáhnul a úplně oprostil od veškerých aktivit spojených se serverem zensky.florbal.cz a zařekl jsem se, že už tam nebudu nic komentovat, ať mě to bude nadzvedávat ze židle sebevíc.

Nicméně kdo mě znáte, tak víte, že se vyjadřovat potřebuji. Takže krátce k “Urbánková možná zamíří do Finska. Naoko“.

Nechápu, jak takový článek může vůbec vyjít

Tak nějak doufám, že tam zas někdo jen v redakčním systému dal, že ho psala Dita – a nepsala ho ona. Nevím. Poměry v redakci, co vím, byly jistou dobu řekněme zajímavé, ale Dita jako taková se bulváru dosud jakžtakž vyhýbala. A asi jen okurkové sezóně lze snad děkovat za to, že nemáme více bulvárních článků jako že “Rituš definitivně končí v repre!!!” nebo “Bogna oplakává během finále polského prezidenta!!!” (AD: kdybyste chtěli fakt bombu, tak v posledním rozhovoru na stránkách Tigers Domča řekla něco jako že uvažuje o založení rodiny!!! Takže článek “Šteglová brzy babičkou” by nebyl od věci :)).

Zpět k tématu tento poslední článek spadá podle mě do kategorie bulvár přesně. Kde je vyjádření Tigers? Kde je vyjádření Prcy? Zdroje informací? Jejich ověření? Podrobnější info o celé situaci?

Kdyby se kdokoli to psal o celou věc trochu více zajímal, než to vydal, zjistil by, že celá věc je trochu složitější. A já opravdu nechápu, proč tato situace vůbec nastala.

1.) Prca jde na školu do Prahy – tzn. nejedná se o přetahování hráčky (pojď k nám – budeš se mít líp), ale naopak o to, že si hledá nový tým ve městě, kam jde studovat – to by se mělo zdůraznit.. Když by šla studovat do Užghorodu, tak bude kontaktovat tým tam – jde do Prahy, tak měla na výběr z pražských týmů.. Těžko bude z Prahy dojíždět na tréninky a zápasy do Ostravy..

2.) Prca si vybrala Tigers – ano, trenérky o ni měly zájem a dávaly jí najevo že je pro ně zajímavá hráčka už aspoň dva roky – ale na “jestli někdy půjdeš do Prahy, jsi u nás vitaná” není nic špatného.. Ale ona si vybrala, protože si ona myslí, že je to pro ni ten nej tým..

3.) Placené přestupy jsou specifikem ČR. Viděl jsem, že v SUI hráčka dostala bonus za podpis smlouvy s novým týmem – ona, ne její extým (snaha přetáhnout). Viděl jsem, že týmy se mezi sebou vyrovnávaly, pokud hráčka týmu něco dlužila (např. že tým X zaplatil za ni mezinárodní přestup a když chtěla holka za rok do týmu Y, tak tým Y proplatil ten přestup a pár dalších věcí týmu X), ale jinak se bralo, že po skončení smlouvy je holka volná a může si jít kam chce a zadarmo. Nevím, jestli je vyjádření mateřského klubu vůbec nutné – to bych kecal tvrdit, že ne. Ale ikdyby – přišlo mi, že se na to dívají jako “chceš u nás hrát, super. nechceš? tak si jdi”. A nikdo se nesnažil dodatečně něco vydělat. Předpokládalo se, že hráčka do ní vložené investice vrátila svými výkony na hřišti. Totiž to, že hráčka něco tomu týmu odvedla na hřišti, na trénincích a na výsledcích mi přijde, že se u nás bere jako samozřejmost – nebo jako dokonce že by za to měla být ta hráčka vděčná že to dělala..

Trošku jiný případ je, pokud se jednalo o hráče pod smlouvou. Ale i tam se týmy dohodly na vyrovnání, nebo místo přestupu z toho bylo hostování. Ale hráč nakonec vždy měl co chtěl. Rozhodně nehrozilo, že by nemohl hrát a musel půl roku sedět a čekat..

4.) Dobře, uznejme že nějaké vyrovnání za odchov mladého člověka je na místě. Ale pořád by požadavek na vyrovnání by měl být rozumný. Všichni víme, že návštěvnost na zápasech se pohybuje 0-100 diváků, blíže k té nule. Sponzoring (nejen) ženského florbalu není reklama, ale charita – a shání se blbě všude po ČR. Takže aby se částky za přestupy pohybovaly nad 10.000 Kč, to je s prominutím fantasmagorie. A jestli někdo takové částky fakt chce, a někdo jiný je opravdu (již) platí – tak je to šílenost. A hrajeme si, že je náš sport někde jinde, než skutečně je..

5.) Nejsem do věci zasvěcen až tolik – ale podle všeho došlo na patovou situaci, kdy Vítkovice chtějí víc, než jsou Tigers ochotni zaplatit. Slyšel jen tolik že Prce dali papír s nadepsanou částkou a slovy “najdi si tým, který to zaplatí a můžeš jít.” Ehm – opět, kde to jsme? Na prvním místě by mělo být to, co chce hráčka, a ta chtěla do Tigers.. Tak začala s týmem kam chce hledat všemožné řešení, jak se tam dostat..

6.) Kdyby se redakce trochu zajímala, asi by přišla na to, že ten způsob se zahraničím stejně nejde provést.. Přestupní řád to ošetřuje..
Ikdyby to šlo – nějak možná naivně nevěřím že by to udělali – spíš by to použili jen k přitlačení aby Vítkovice slevily.. Ale to je možná jen moje naivní domněnka..

7.) Opravdu nechápu proč jak Tigers tak Vítkovice do jednání zatahují Prcu.. Ta se vyjádřila pokud vím jasně co chce.. Tak proč by se měla angažovat v jednáních o vzájemném vyrovnání? Proč jí někdo volá a přesvědčuje ji k tomu či onomu? A už vůbec nechápu postoj “tady máš papír a zařiď si to”. Ta holka se má soustředit jen na svou přípravu, stěhování do nového města, studium a možná shánění práce. A užívat si prázdniny..

A ne být uprostřed dohadů kdy z jedné strany slyší že pokud za ni někdo nezaplatí XXXXX Kč tak může hokejku pověsit na hřebík a z druhé strany poslouchat že takovou cenu nemá (ikdyby to byla pravda, proč to má poslouchat??? jak se má cítit???)

Závěr:
Nechápu jak tato situace může vůbec nastat. Hráč bez smlouvy by měl mít možnost odejít si kam chce. Hráči pod smlouvou taky, ale za předpokladu, že vyrovná veškeré své závazky vůči mateřskému klubu. Nevím, proč si tady hrajeme na svět velkých peněz a přestupů.

A nechápu jak může někdo vydat tak spekulativní a jednostranný článek. Napřed si milá redakce zjistěte podrobnosti a vyjádření všech stran, než zaujmete stanovisko a napíšete článek, který z jednoho týmu dělá “ty hodné” a z druhého “ty zlé”.

O vztazích III.

Narazil jsme dnes na takový zajímavý rychlokvíz – sadu pár otázek, které by měly údajně člověku pomoci s rozhodováním, jestli je jeho partner nebo partnerka ta pravá či ten pravý. Trošku přemýšlím, kdože si vlastně takový kvíz udělá?


1. Chtěla bych s tímto člověkem mít děti?
2. Chtěla bych mít dítě stejné, jako je tento člověk?
3. Chtěla bych se tomuto člověku více podobat?
4. Chtěla bych s tímto člověkem jet na svojí oblíbenou dovolenou?
5. Byla bych ochotná strávit s tímto člověkem zbytek života za předpokladu, že by se nikdy nezměnil a zůstal stejný, jako je teď?

Pokud jste na všech 5 otázek odpověděli ANO, je možné, že s vaším partnerem vydržíte po celý život.

— MujVztah.cz

Continue reading O vztazích III.

O vztazích II.

“To, že miluji, znamená, že jsem a chci dávat. Nechci nic zpět a dávám rád. A zde děláme nejvíce chyb. Dáváme s očekáváním, že něco přijde zpět. Milujeme partnera a čekáme, že nás bude milovat podobně. Děláme mu hezký domov, aby byl doma spokojen a neodešel jinam. Podáváme se a otročíme, aby nedocházelo ke konfliktům s tím, že očekáváme zpět pohodu a lásku. To ale není ta opravdová láska. Láska nečeká nic zpět, dává z hojnosti. Láska nikoho nesvazuje a neomezuje. Poskytuje svobodu a volnost, dává prostor k čemukoliv. Když milujete, dáváte svému partnerovi i dětem plnou volnost si dělat, co se jim chce. Nevyžadujete po něm, aby plnil cokoliv a pokud chce odejít, je volný. Pouze ten, kdo je sám svobodný, a přesto se mnou tráví svůj čas, mě opravdově miluje.”

— Aleš Kalina, Pravá láska dává svobodu

Na první přečtení vypadá tato myšlenka, toto shrnutí zajímavě a líbivě. Dávat, nečekat nic zpátky, dávat z hojnosti. Ale je toto skutečně možné? Myslím především to “nečekat nic zpátky.” Buďto autora špatně chápu, nebo z mého pohledu míchá dvě věci dohromady.

Jedna je potřeba volnosti a vlastního života. Nerozumím lidem, co spolu chtějí být pořád, každou volnou chvíli. Nerozumím tomu, když si celý den píšou o každé maličkosti přes ICQ, hlídají si vzájemně Facebook, tahají toho druhého na většinu svých akcí, a pokud ten druhý jede někam sám, jsou podráždění, pokud nemohou s ním. Takovému chování přiznám se nerozumím, a přijde mi zcestné a špatné. Každý člověk podle mě potřebuje i svůj život, své přátele a prostor sám pro sebe. Na který na druhou stranu je vedle celodenní práce už hodně málo prostoru. Ale není partnerství právě i o hledání takového kompromisu? Je to i vnitřní boj chtít být a trávit čas s tím druhým, a zároveň si zachovat své koníčky a zájmy. A co teprve, když si další část času budou chtít ukrajovat jednou děti?
Autor zmiňuje až strach z toho aby partner neodešel, nechávání svobody a až jakousi submisivitu. To mi přijdou až patologické případy výše uvedeného. Ale s nosnou myšlenkou “nechat toho druhého žít a dýchat” se musím stotožnit.

Druhá věc tam přímíchaná je to “nečekat nic zpátky.” Ano, když daruji člověku v nouzi, pak aby byl dar darem, měl by být skutečně nezištný. S tím, že jakési očekávání “až jednou budu v nouzi já, někdo mi snad také pomůže,” neberu jako zištné, je-li toto očekávání mířeno obecně do společnosti, a ne na toho konkrétního člověka, kterému pomáhám. Ale takové darování či pomáhání je ve většině případů krátkodobý vztah. Ale být s někým, nebo chtít být s někým delší dobu, to je přeci něco jiného.

Co shledávám špatným je očekávat, že “jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.” Každý jsme jiný. Někdo by se celý rozdal, a potřebuje svou lásku a své city projevovat navenek a výrazně, dávat je tomu druhému najevo, jak to jen jde. A city jiného mohou být také hluboké, ale přesto je tento člověk neumí vyjádřit. Nedostane nápad zorganizovat pro druhého to a ono aby mu udělal radost. Projevuje se – prostě jinak. Ale ten druhý člověk musí být schopný ty projevy rozpoznat.

Vždy čekáme a budeme čekat něco zpět. Ale nemusíme dostat přesně to, co si představujeme, a s tím se musíme smířit. S tím že dostaneme prostě “něco” a buď nám to bude dost, a bude to pro nás dobré, a nebo ne..

O vztazích I.

Tajemství člověka je v tom, že když ho opustí milá, je celý zoufalý, ale když sám přestane milovat nebo ctít říši, nic o svém ochuzení neví. Prostě si řekne: “Nebyla tak krásná, nebo tak milá, jak jsem snil…” a odchází, kam ho náhoda zanese. Ale svět pro něho už není zázrakem. A jitro už není jitrem návratu či jitrem probuzení v jejím náručí. Noc už není velikou svatyní lásky. Už není tím velikým pastýřským pláštěm, pod kterým oddechovala spící milá. Všechno zešedlo. Všechno ztrvrdlo. Ale člověk o svém neštěstí neví a nepláče pro svou ztracenou plnost. Raduje se ze svobody, která je svobodou nebytí.

–Antoine de Saint-Exupéry, Citadela