Zhodnocení našeho výkonu:
Výsledné skóre nevím přesně, ale to vlastně není důležité. Je to jak jsem vám říkal v šatně: Nejdůležitější je nechat na hřišti všechno a odcházet s tím, že jste tomu dali maximum. Důležité je nebát a zkoušet. Zkoušet v zápasech to, co trénujete doma a na tréninku: nahrát si, hrát s hlavou nahoře, nebát se zkusit přehrát soupeře v přímém souboji – kličkou či narážečkou se spoluhráčem, nebát se podržet míček a rozehrát ho v klidu namísto slepého odpalování do pryč.
Každý z vás byl platným hráčem, každý z vás se zápas od zápasu zlepšuje, a každý si sám na sobě dokáže najít co se mu v tom kterém zápase povedlo. Teď není důležité skóre na konci zápasu, teď je důležité jen množství věcí které jste se naučili a dokázali je použít v zápase. A to je výsledek který vám žádný rozhodčí, soupeř nebo kdokoli nevezme, a který za pár let prodáte právě i v těch výsledcích zápasů (až to důležité bude).
Vyjádření k formátu turnaje 3+1 na malém hřišti
Osobně mi to přijde daleko lepší, když děti hrajou 3+1 na malém hřišti, jelikož z maratónu s hokejkama po velkém hřišti je to teď skutečně florbal, kdy se neustále děje něco s míčkem, hráči se dostanou víc do kontaktu a do hry.
Jen si myslím, že příště už nasadíme dva týmy, jelikož kdybychom přijeli s 12-14 dětmi (včera jsme byli se 7 jelikož další čekají ještě na vyřízení registrace), tak těch 10 minut hrubého je celkem málo na to je nějak protočit, aniž by tam každé bylo 2x za zápas, a šest desetiminutových zápasů není zas tak moc. Řešením je mít buď dva poločasy po 10 minutách, nebo jak říkám nasadit dva týmy do turnaje.
Možná bych také zkrátil přestávku před zápasem, ty děti se stejně tolik nerozcvičuji na hřišti (ikdyz zas to mohlo být dáno tím, že se vám podařilo udělat dvě rozcvičovací plochy vedle hřišť), a naopak bych natáhnul délku zápasu z 10 minut třeba na 2x7minut, s minutovou přestávkou, bez výměny stran. Jenom tu minutu uprostřed zápasu, aby člověk mohl říct něco celému týmu najednou – tím nemyslím taktické pokyny, spíš zkusit je povzbudit když prohrávají, nechat si je plácnout a zakřičet spolu.
Po stránce organizace nemám co vytknout. Zápasy odsýpaly, díky těm mini-rozpisům co jste natiskli několik kusů pro každý tým přesně všichni věděli co, kdy, kde, jak.. Prostě naprostá spokojenost. Věc, kterou organizátoři nemohli ovlivnit – byla trošku škoda, že ten bufet, nebo co to tam bylo vzadu, byl zavřený – myslím že s takovým množstvím rodičů mohli mít kšeft 🙂
Takže děkuji organizátorům, jmenovitě panu René Faltovi, a doufám že podobných turnajů bude více, nejlépe kdyby takové byly všechny!
