Říkanky, říkačky a pohádky tak trochu jinak

  1. Polednice
  2. Otesánek
  3. Vodník
  4. Štedrý večer
  5. Červená Karkulka
  6. Říkanky a říkačky

Polednice

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla mlčelo,
před chvíli se usmívalo
když tatínka věšelo.

Tu si náhle pomyslelo:
“máma má o tátu ztrach!”
nechtělo maminku trápit –
teď je dvojnásobný vrah.

Dva hrobečky vedle sebe,
brácha vchází do dveří,
za chvíli už budou tři,
když se dílo podaří.

Setmělo se, měsíc vyšel,
dítě už má strašný hlad,
nu a tak si umanulo
z Macka guláš udělat.

“Čiči Macku, pojď sem ke mně,
dítě zvedá topůrko,
Macek přišel, dítě jásá,
“už tě mám ty potvůrko.”

Vzpomělo pak na babičku,
na tu starou lakotu,
záhy vetchá stařenka,
zdobí tyčku u plotu.

Když to děda všechno spatřil,
zasípal:”Ty hajzlíku!”,
staré kosti pomalé jsou,
neunikly majzlíku.

Po chvíli pak upozornil
alarm VB stanici,
že se něco nekalého,
děje v místní márnici.

Kapitán se líně zvedá,
do auta se doplazil,
dítě zmáčklo odpal včas,
s bombou k nebi vyrazil.

Tak se dítě pojistilo,
že mu už nic nebrání,
dál si hrát na predátora,
bez trestního stíhání.

Otesánek

Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a děti neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
bába však furt měla pitomý hemzy.

Babička:
Kam já jsem za mlada své oči dala,
že jsem si takové nemehlo vzala.
Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,
tak už jsem mohla být desetkrát gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína!?

Dědeček:
Strom za to nemůže!
Jen proto nemáme dědice,
žes, bábo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
to máš z tý tvý koncepce-anti.
Pořád jsi chtěla mít v domku klid a pohodu,
teď to chceš dohonit, pět let po přechodu??

A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utichl jako když střelí.
To bába pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička:
Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jen když tvá ruka nebude líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
pak padej do lesa a měj se k dílu!
Tam skácej strom, statný a ztepilý,
zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!?

Uposlechl dědeček bábina příkazu
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer přivedl divného kloučka,
s tělíčkem golémka a hlavou broučka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem
a spolkl knemoch, i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom dítku neladném,
tak bába zrudnula jak záře nad kladnem.

Babička:
Tohleto vytesat, co tě to napadlo?
Jsi padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!?
Když skončila v hrtánku dítěte žehlička,
babičku skolila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček slzu zatlačil,
a potom ke stolu rychle zpět přikvačil.

Dědeček:
No, to je věc, až člověk žasne,
co dokáže to dítko krásné!
Jeden by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena!

Vodník

Ráno, raníčko panna vstala, flašku rumu vychlastala.
Půjdu, matičko, k jezeru, na práci se vám vyseru.
Ach nechoď, nechoď na jezero,
vodníkovi dnes stojí pero!
První šáteček pomočila, tu se s ní lávka prolomila
a po mladičké dívčině vyplavalo jen kombiné.
Vyvalila se prdel holá, roztáhnula se širá kola
a na to pole podle skal zelený mužík smíchy chcal.

Štědrý večer

Hoj ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
dnes mě místo večeře
dali na oprátku….

Včera jsem si hrál,
se zápalnou směsí,
tělesné mé pozůstatky teď
kolemjdoucí děsí.

V rodině jsme měli zrádce,
byla to má tchýně,
teď už hnije na zahrádce,
rostou na ní dýně.

Leží Jana ve vaně,
kudla trčí z břicha,
kecala furt nesmysly,
teď už bude zticha

Dvoumetrová potvora,
vkročila k nám do dvora,
asi už k nám nevkročí,
má motyku v obočí.

Červená Karkulka

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu – no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
“Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.”

Karkulka:
“Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!”

Matka:
“Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!”

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
“Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!”

Vlk:
“Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
“Tak to sis vybral kvalitní potravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!”

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Říkanky a říkačky

Vysel mesic jako prase,
na namesti steka pes,
u potoka smrdi hovno,
to je nase rodna ves.

Chceš-li býti správným Čechem,
vytírej si prdel mechem!

Prcali hadi ještěrku,
když na štěrku si hrála,
strkali jí tam baterku
a ještěrka se smála.

Na přechodu pro chodce
drtí Tatra důchodce,
černý brejle, bílá hůl,
dědek frajer, neuhnul.
Důchodce se v krvi válí,
kola Tatry nezahálí.

Když už se ti lístek
čárkami dost množí,
vylézají zpod stolu
opice a mroži …
A když vidíš na stole
pár zelenejch pavouku,
tak nech pití, ty vole;
jdi se vyblít na louku.

Na nebi se táhnou mraky,
už mě sereš, táhni taky.

Vyletel sokol,
prsalo,
zmokol,
prechladol,
..,
zdochol.

zdruv buď tvuj chuj
tvuj chuj furt stuj

na topole pod jezerem
jezdil vodník s buldozerem
spojka brzda potom plyn
k*rva co je zase s tym?
do řiti a do p*či
není voda v chladiči

My jsme malé pionýrky, máme zatím malé dírky.
Až budeme svazačky, budem prcat za kačky.
Až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.

Dřevorubec dříví kácel,
sekl se a
vykrvácel,
marně svíral pěstičky,
neměl krevní destičky.

Včera večer na štěrku,
potkal ještěr ještěrku.
Ať ještěr či ještěrka,
každý si rád zaštěrká.

Včera večer v parku,
znásilnil jsem Jarku.
Zatočil se se mnou celý svět,
bylo jí jen devět let.
Snad se to nikdo nedoví,
schoval jsem ji do křoví.
Dneska ráno v parku,
vyhrabal jsem Jarku.
Včera jsem byl pedofil,
dneska zase nekrofil!

Published by

jiri.janak

IT Specialist, Sportsman, Photographer and Dreamer